Necitelnost

10. prosince 2016 v 20:02 |  Úvahy
Alici popadla úzkost. Nikdy předtím si tolik neuvědomovala špatnost svých činů. Ovšem, že ji to také napadlo, ale odůvodnila si to tím, že jen společnost pokládá její činy za špatné a že nikde jinde není problém. Teď ale bylo všechno jinak.
Vstala z postele a otočila se na kluka, který ten čin spolu s ní spáchal. Spal klidně, ale Alice věděla, že jakmile otevře své oči, bude toho tolik litovat jako právě ona. Možná ještě víc, pomyslela si. Největší vina je na jeho straně. Odvrátila od něj pohled a odešla z pokoje.
drobná poznámka: do téhož pokoje se již víckrát nevrátila.


Cestou na byt přemýšlela o tom, jak moc snadné to okolní lidé mají. Ráno vstanou, vyprovodí děti , jdou do práce a pak se zase vracejí. Nikdo o ničem tolik nepřemýšlí a všechno se zdá být úplně normální. Jakoby už nikdy nikdo něměl mít žádný jiný sen. Ano, věřila, že jakmile člověk dosáhne nějakého cíle, tak jeho zájem stagnuje a už se za ničím nehodí tak jako dřív. Ale i tak, přece musí být nějaký smysl, proč to takhle dělají..
Z myšlenek jí vyvedlo auto, které na ní zatroubilo, protože přecházela přechod pro chodce na červenou. Zvláštní, ta pomíjivost.. je to jako rozbít šálek na drobné části . Během jedné vteřiny dokážete rozbít nebo zničit něco, nad čím někdo ztrácel čas a trpělivost. Alici unavovalo, jak každé její zamyšlení končí u rodiny.
Možná že kdyby se její rodina řadila mezi ty funkční, Alice by neměla takový problém se sentimentalitou.

Když dorazila domů, připojila se k Wifi, tak zjistila, že na ní čeká jedna důležitá zpráva. Byl to ten muž, se kterým strávila noc. Její obavy neplynuly z toho, že se s ním bez jakékoliv myšlenky vyspala. Bála se, protože to, co se stalo před tím, nikdy neudělala.
Ten večer se s ním potkala v baru. Bylo to typický random seznámení dvou lidí, následné pozvání na skleničku a ve všechn ohledech tam šlo jen o jedno. O jednu noc. Problém byl ten, že její nový známý nevykazoval žádné známky zapšklé a neaktualizované lidskosti, se kterou se setkávala u jiných předtím. Ten kluk, ačkoliv nebyl žádný starší kmet, měl tolik přehledu o životě, že se zdálo, že se do něj Alice zamilovala. Zdálo se to, protože Alice se neuměla zamilovat. Respektive přišla o tuto schopnost svou vůlí. Po mnoha nevydařených vztazích plus po vzoru nefunkční rodiny, ve které vyrůstala, se Alice stala absolutně nesentimentální vůči lásce. A najednou se objeví někdo, kdo jí sebral dech. Někdo, u koho hltala každé slovo a nezáleželo už na představách, jak asi líbá, ale na tom, jak jí vnímá. Když se jí v průběhu večera zeptal, co dělá tady v tom baru, nedokázala mu odpovědět. Pohlédla na něj a odpověděla. 'Mrhám tu čas, stejně jako ty'. A vinou vodky s džusem pokračovali dále v konverzaci o jejich životech.
Náhle se Alice přistihla, jak mu doslova vylejvá svůj život a že dotyčný o ní ví vše. Její přirozenost byla se stáhnout, ale neudělala to. To bylo to, čeho teď tak litovala. Pustila si někoho moc k tělu.
Alice nelitovala noci prohýřené sexem s tým člověkem, protože žádný nebyl. Po zavíračce v baru šli rovnou k němu a užuž se to schylovalo k nečemu, když oba jakoby ztratili zájem o vnější kontakt. Tehdy si lehli na postel a začali se starat o vnitřní osobnost toho druhého.
Pohlédla na telefon a rozhodla se zanevřít nad první možnou osobou, která by jí dokázala vrátit cit.
Začala popadat dech. Srdce se ji rozbušilo jako na tobogánu a prsty se jí rozklepaly. Nedokázala to udělat. Možná to byla zvědavost a nebo jen prostá sobeckost, ale chtěla toho člověka vidět. Alespoň jednou nebo rovnou milionkrát. Pohlédla na sebe do zrcadla a rozhodla se zariskovat.

Jak šel čas dál, Alice se zdála vyléčená z jejího patetického vylučování jakýchkoliv emocí.

Život je moc krátkej na vylučování jakýchkoliv aktualizací ve vašem životě. Nikdy nevíte, kdy to bude naposledy. Loučí se,
.chronický romantik.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama