Únor 2016

Bla bla bla - žádnej strach

21. února 2016 v 12:58 | Kateřina |  Já myslím
Sakra, je mi jedno, jak hajzlovský hovado Ektor je, stejně je to sakra dobrej kousek v tý naší trapný rap scéně.

Spíš než myšlenka prázdnýho sexu mě zaujala myšlenka "Bla Bla Bla - žádnej strach, žádnej stres" Protože teď mi fakt začíná období stresu. Období strachu. Asi na dva týdny. Tak mi prostě držte palečky.

Mooooc drama, hlavně to fake drama. Prostě už to ztrácí smysl. Ale žádnej stres. Sakra, štve mě, že nejdu na Ektora, až bude mít zastávku v Telči. Jo hory jsou prostě topovější než kluby. Žádnej strach.
Mimochodem ta holka v kliku je fakt kočka. Hodně lidí se hádalo, jestli je hezká nebo ne. Je moc čičina!!!

Tohle asi nebyl úplně článek, kterej mám ráda. Jako typ. Prostě nemám momentálně o čem psát a ani nemám čas na nějaké téma, takže proto asi momentální písnička mi nabídla tenhle článek.

Mějte se jak chcete.



Svině zachraňují život 1. ČÁST

18. února 2016 v 0:01 | Kate |  Povídky

,,all of my kindness is taken for weakness"


Marie vzala její ruku a zavřela jí oči. Byla ak krásná. Jejich otec vždy říkal, že oči jsou křižovatky. Při pohledu do nich se rozhodnete, co je člověk zač. Anniny oči byly zavřené tak dlouho! Marie už ani nečekala, že by se otevřely. Přišla o tu poslední naději. Moc dobře věděla, co ji teď čeká. Naklonila se nad ni a pošeptala ji něco do ucha.....

oddělovač

Oblekla se a odešla. Před nemocnicí na ní čekal Tom. Objal ji. Bylo to poprvé, co cítil, jak se mu podlomila. On byl teď její pilíř. Rameny ji naznačil, aby se odtáhla. Marie si otřela slzu a podívala se na něj. Naznačoval ji, aby byla silná.
"Dobrá tedy" zašeptala mu do ucha, když ho pouštěla. Naposledy se na něj podívala a začla utíkat. Nechal ji. I přes to, že věděl, jak je to nebezpečné. Prostě ji nechal. Pak nasedl do auta a už se nikdy neobjevil.

Marie běžela. Začalo ji píchat v levém boku. Nedýchala správně, proto se zalykala. Ale bylo to, jakoby nemohla přestat. Jakoby jí pomalé umírání dávalo konečně chuť žít. Kdyby se mohla soustředit na své myšlenky, pousmála by se nad tou ironií. Uběhla asi kilometr, když se zastavila. Dál už neutíkala. Nepotřebovala to. Prošla kolem řeky a namířila do parku. Posadila se do vlhké trávy a počítala stromy. 34, stejně jako když byly malé. Napadlo ji, že by se možná měla vybrečet, dostat ze sebe to poslední. Nešlo to ale. Už ne. Ona nebyla vysílená. Byla zlomená.

'Poslední člověk, co za něco stál' řekla potichu. A pak ji to napadlo. Vstala a prohlížela si stromy. Když našla ten s nejvíc perfektní kůrou, zamířila k němu. Z batohu vytáhla lihovku a otevřela ji.

Zemřela pro vás.

Fyzicky cítila, jak se jí zastavilo srdce. Podlomila se jí kolena a jako, když člověk kleká, kácela se na zem. Nemohla dýchat. Věděla to. Nestalo se jí to poprvé. Obvykle v pudu sebezáchovy vytáhla berodual a 3x zainhalovala.
Teď ale už nechtěla. Nikdo tu pro ni nebyl. Otec zemřel před lety, sestru před chvílí odpojila z přístrojů. Zavřela oči a pokoušela se sebou neškubat. Její zrak ji začal zrazovat. Kdysi ostré obrazy stromu byly teď pusté, rozmazané, bez tvaru.

Někdo s ní zatřásl.. Křičel.. Ale to už nevnímala..


pokračování příště

Čtecí výzva

17. února 2016 v 22:51 | K |  Já myslím
Čahoj. Cože, divíte se, že je únor? To je mi nějak jedno ^^.
Abych to objasnila hned na začátek, nechystám se přesvědčit, že přečtu 20-40 knih za rok, o to mi opravdu nejde. Spíš se chci pak vrátit a uvidět, že jsem si opravdu něco přečetla :)

Když jsem byla mladší (a život byl jednodušší a bla bla), tak jsem četla hodně. Pak přišla škola, samozřejmě i jiná literatura a přestala jsem mít chuť. Dalo by se říct, že když už jsem si chtěla jít číst, odradila jsem se myšlenkou, že když mám čas na čtení, měla bych mít čas na učení. A bohužel, co preferuji, je asi jasné ( ne, nešla jsem se učit, jen jsem prokrastinovala dál). Takže teď bych to chtěla změnit. NE s novým rokem, ale s NOVÝM POLOLETÍM - jojo.

Takže tu bude prostě seznam knih, které bych si chtěla přečíst, možná k nim přindám i nějakou recenzi (ale sama moc recenze na blozích nečtu), uvidíme :)

night, books, and cat image
1. Dan Brown - Andělé a démoni
2. Dan Brown - Inferno
3. Rainbow Rowell - Eleanor and Park
4. Stieg Larsson - Muži, kteří nenávidí ženy
5. Stieg Larsson - Dívka, která si hrála s ohněm
6. Stieg Larsson - Dívka, která kopla do vosího hnízda
7. Jonas Jonasson - Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel
8. Jonas Jonasson - Analfabetka, která uměla počítat
9. Robert Muchamore - Ostrov
10. Zlodějka knih


zbytek doplním pozdějí :)



No tak se asi mějte krásně, spíš ne ale, aby
jste se náhodou neměli líp jak já :) Vaše K.

Pojďme čajíčkovat

16. února 2016 v 19:12 | K |  Napadlo mě
cafe, lovely, and clear image
Zdravím Vás, drazí čtenáři, z názvu článku můžete vydedukovat moji novou posedlost. O ano, není to nic jiného než prosté čajíčkování.
Dříve jsem se bavila, jak tomu u dospívajících bývá, v kavárně a pak hurá do klubu. A teď si místo té kavarny představte lavičku v parku s láhví vodky. Ale to se změnilo! A musím říct, že mi asi svitlo na světlejší chvilky.
S jednou /jedinou, jedinečnou/ kamarádkou chodím do čajovny, která je v malém městečku poblíž domova. Chodíme tak tak 2x měsíčně (což bylo minimum, kdy jsem chodívala do kaváren a klubů) a ochutnáváme ty nejvzdálenější čaje, které si kdo dokáže jen představit..
Nenechte se ale zmást, čajíčky si piju v pohodlí domova /doooooost intenzivně/ už pár let, ale v té čajovně je to něco jiného. Mimo ti, se od místního 'čajaře' dozvídáme spoustu informací (jaký čaj pijeme, co bychom měly cítit atd atd..). Prostě báječné.

Ty čaje tam prostě chutnají tak jinak!! Chápete mě.. Můžu si koupit jakékoliv čaje, nezáleží na ceně, ale prostě nebudou tak dobré a intenzivní jako v té čajovně. A to ještě nejsem tak úplně čajírenský povaleč! Zatím jsme ji navštívily jenom 4x, ochutnaly 4x jiné čaje, od Japonska až k Taiwanu. Prostě nádhera!!!

Moje láska k zeleným čajům nebude nikdy ohrožena!!!! To jsem si alespoň říkala.. Dřív, než jsem poznala oolongy. Oolong je vlastně jakýkoliv (takže i zelený) čínský čaj připravovaný složitým zpracovaním a napařováním. Jednou jeden čínský chutnal jako ryba. Pan čajař nám vysvětlil, že jde o polohu, kde se nachází zahrady. A pak nám naznačil, že jsme velice bystré, pač ten čaj byl ze zahrad blízko moře!! Prostě povznášející.


Kdy jsem poznala, že jsem se zamilovala?

16. února 2016 v 14:54 | K |  Napadlo mě
Vsadím se, že si každá z vás nepamatuje přesně ten moment. Že si vybavujete jen tu komplexní část. Bylo vám náct, byl tu jeden kluk, něco s ním, konec a bolavé srdce. Moje dobrá kamarádka mi vždy říká, že nikdy nebyla zamilovaná. To mě donutilo se zamysled nad tím, jestli si vůbec ještě pamatuju ten moment, kdy jsem to poznala. Ten den, hodinu, minutu a vteřinu. Samozřejmě nemůžu říct, jestli to byl čtvrtek pátek, ale vzpomněla jsem si na ten moment.

Rozhovory

16. února 2016 v 10:40 | K


Připravuje se...


Fotoprojekty

15. února 2016 v 17:57 | K


Připravuje se....

Štěstí

14. února 2016 v 20:06 | K
art image

ŠTĚSTÍ

- mladou Helenu v jejím krátkém životě nepotkávají zrovna hezké věci. Přesto, jak tomu často u těchto lidí je, se snaží najít štěstí než jí dojde čas.

1. KAPITOLA
2. KAPITOLA
3. KAPITOLA
4. KAPITOLA
5. KAPITOLA
6. KAPITOLA




Kapitolovky

14. února 2016 v 19:47 | K |  Kapitolovky



Kapitolovky:




Vystresovaní haha

14. února 2016 v 17:57 | K |  Já myslím
"I wanted the whole world or nothing." - Bukowski

Sakra ta písnička má asi pravdu. To neznamená, že lituju každou zbytečnou i užitečnou bytost na Zemi. Fakt to není fér. Někdo je vystresovanej z testů ze školy, jinej, že se nepostará o rodinu. Jde o typ člověka, nikoliv o typ stresu.
Prostě tím chci říct, že to se mnou ani s 1/2 z vás není tak strašný jak tvrdíme.
Když píšete test, tak se sakra jděte učit, když nejste spokojení, tak sakra prostě dělejte něco, při čem budete contente. Líbí se mi hláška 'Hlavně prosimtě nebreč'. I když je to těžký a nejspíš si říkáš, že jsem další pipka, co ti radí , i když nezná tvůj příběh (a pls ani neznám vaše jména - takže proč sakra znát váš příběh).

Jo a bylo by to lehčí a jednodušší. Vrátit se k těm starým, dobrým dům, kdy jsme prostě nebyli tak vystresovaní.

Ale takhle to asi nefunguje, buď to zjistíš nebo už si to zjistil. Prostě život nemá tlačítka z empétrojek, žádný repeat, forward, backward, stop ani pause.

Takže, co nám vlastně zbývá? O:) Jste-li vystresovaní, pustťe si tu písničku a prostě chilllllllllllllllllll.